rodinné domy oktáva

Ústředním tématem se stala přístupová, obytná ulice, či spíše poloveřejný pobytový prostor, kolem něhož jsou domy navrženy. Ten neslouží jen pro přístup a příjezd. Je to místo, kde se sousedé setkávají. Znatelnou část ulice zabírají plochy neoplocených předzahrádek. Ploty sem nepatří, volná zeleň se stromy naopak ano. Sousedů je málo a v uzavřené komunitě se není čeho obávat. Mít blízko k druhému je příjemné. Nejen funkcí, ale i umístěním k vnitřní dispozici domů, jsou protipólem ke komunitně pojatému prostředí ulice tiché privátní zahrady. Díky liniově navržené zástavbě jsou vyloučeny špatně využitelné prostory mezi domy a plocha těchto zahrad je v maximální možné míře řešena jako kompaktní prostor, do kterého je obrácená podstatná část obytných místností domů. Aby byly domy přizpůsobeny dvěma různým úrovním přilehlého terénu (obytná ulice je zahloubena oproti privátním zahradám o cca půl patra), je dispoziční schéma rozvinuto na principu mezonetového uspořádání pater. Jednotlivá podlaží domu jsou navzájem propojena centrálním schodištěm a každá jeho podesta je nástupní úrovní dalších částí domu. Tak jak po schodišti stoupáme, postupně míjíme jednotlivé funkční celky domu. Od vstupní části, u níž je navržena garáž a technické místnosti, vycházíme nejprve do části s hostovským pokojem, abychom posléze vystoupali do úrovně s obytným prostorem, jídelnou a kuchyní. Ve dvou nevyšších mezipatrech pak nejprve docházíme k části s dětskými pokoji a úplně nejvýš je situovaná rodičovská ložnice se zázemím. Rovněž i architektura navrhovaných domů má reflektovat zásadní východiska návrhu, která byla již popsána. Předně, je reflexí uspořádání vnitřní dispozice, a tím i zmiňovaného propojení interiéru s exteriérem. Jejím základním efektem je segmentace jednotlivých ploch, jinak minimalistické stavby, odpovídající objemům místností v domě. Rozdělením do kubických tvarů je hmota domů redukována. I přes tvarovou strohost se domy ke svým uživatelům tváří vlídně, mnohdy až pokorně.