bytový areál klamovka

Nezaměnitelnou vlastností námi předkládaného návrhu je právě fakt, že hmotově architektonické řešení a koncept landscapingu nelze od sebe oddělit a popsat samostatně, neboť jedno jsou. Hluk z dopravy z Podbělohorské a z křižovatky s Plzeňskou je jediným významnějším handicapem území. Ovšem vzhledem k podmínkám, které diktují současně platné hygienické normy hlukové zátěže, jde o faktor pro umístění bytové zástavby takřka likvidační. Jak potvrdila hluková studie, byty v tomto místě totiž nelze umístit, aniž by se provedla velmi zásadní stavební protihluková opatření v podobě výstavby např. cca 10m vysoké akustické stěny. Netřeba připomínat, že ovlivnění zástavby až do této extrémní podoby (myšlena výstavba protihlukové stěny) může mít za následek rapidní snížení atraktivity a působí zpravidla v rozporu s městotvorným principem. Naše východisko pro navrhování proto spočívalo ve snaze proměnit slabinu v přednost. Jinými slovy: rezistenci vůči hluku vzít za základ hmotové a urbanistické kompozice i landscapingu a podřídit jí celkový koncept návrhu. To vše ovšem takovým způsobem, aby vzniklý útvar působil přirozeně, přírodně, parkově a nikoli jako protihluková technologie. Navrhujeme proto terénní val. Ozeleněný terénní val, který umí být prostým hliněným valem, jednostranně či oboustranně orientovaným bytovým domem, násypem na stavbě nebytové funkce a samozřejmě ochranou proti hluku. Jde o způsob řešení, který - mimo jiné výhody - dokáže ústrojně spojit v jeden kompoziční celek bytovou část, Klamovku i parkovou plochu v ohbí Podbělohorské ulice. Areál příjemně oddělí od komunikace, ale nevytvoří bariéru – na několika místech zůstává val prostupný či pochozí a současně vytvoří zcela specifickou intimní atmosféru uvnitř území. Atmosféru klidu bezpečí, ticha přírody - pocit spočinutí v zelené terénní náruči. Jakoby si námi řešené území přitáhl park Klamovka k sobě, splynul s ním a vymezil jej vůči okolní komunikaci. V nepatrné míře může být území takto vnímáno již dnes na své severní straně, kde roli terénního valu dnes plní hustá zeleň klesajícího svahu. Výškové, šířkové i půdorysné tvarování valu je dáno jak dnešním přirozeným sklonem terénu, tak snahou nevytvářet vyšší bariéru vůči komunikaci než je nezbytné a také předpokladem pozemku pro umístění a orientaci bytů. I z tohoto důvodu není val pouze obvodovým elementem, ale vzhledem k přirozené nutnosti orientovat byty ke slunci se na jižní straně stáčí dovnitř území a vytváří druhý plán v akustickém stínu. Je přirozené, že pro formulaci architektonického výrazu samotných bytových staveb (pojatých jako převážně jižně orientované terasové domy) jsme v této souvislosti zvolili tvarosloví co nejbližší vrstevnicovitému rozčlenění, které je záměrně použito k definování valu. A protože práce s terénem je vlastně hlavním tématem kompozice, rozhodli jsme se použít terénní profilaci rovněž jako nástroj pro definování a vzájemné vymezení jednotlivých kategorií venkovního prostoru: veřejného, poloveřejného, polosoukromého a soukromého. Naším cílem v tomto bylo zbavit areál potenciálních míst s ploty a plůtky, jeho velkou část učinit veřejnou a od zbytku ji oddělovat zcela přirozeně – totiž opět prací s terénem. V našem návrhu je hlavním formulujícím útvarem strukturovaný obvodový val, proto zůstáváme střídmí jak stran doplňování vodních, tak umělecko-výtvarných prvků. Svého druhu sochařským dílem je totiž samotný val. Záměrně je vybaven „armováním“ v podobě vrstevnicově formulovaných kontinuálních betonových prahů, které zároveň drží zeminu i zeleň. Taktem vrstevnicovitého členění je 60cm výšky, což je rozměr, který umožňuje další práci a zdrobňování (vkládání mezistupňů pro chůzi, sezení apod.)